V Domě čtení, v jedné z pobočce Městské knihovny Praha, proběhla dne 10. ledna 2012 vernisáž dvou panelů s texty básníka a performera Jaromíra Typlta pod souhrnným názvem Záhlaví. Číst celý článek »

Publikujeme zkrácené znění dopisu ze stránek Za Česko kulturní:

Iniciativa Za Česko kulturní varuje před likvidačními škrty pro živé umění Číst celý článek »

Cesty modernity
Jan Civín a Jakub Chavalka
CDSM 2011, 102 str. Číst celý článek »

Dům čtení

Ruská 192, Praha 10

tel.: 272 736 457

Není li uvedeno jinak, vstup na všechny akce zdarma Číst celý článek »

Vernisáž na ulici. Punč, Sputnik a hromada lidí.

Stejně jako v minulých letech se i letos odehrává velká část programu Přehlídky animovaného filmu v prostorech Uměleckého centra Konvikt. Občas je ale třeba opustit jeho bytelné zdi a vydat se do olomouckých ulic. Třeba do nedaleké Denisovy. Vedle krámku Kožené věcičky se nachází vitrína, pojmenovaná jednoduše Deniska. Stala se objektem zájmu šikovných kurátorských rukou a v některých ohledech nástupcem Galerie 36 – mobilního výstavního stánku, který několik let fungoval jako galerie v areálu výstaviště Flora. Právě na loňském PAFu se v Galerii 36 uskutečnila poslední vernisáž. Kurátorky Lenka Vítková a Blanka Švédová tehdy předaly prostor Nině Michlovské. Vzhledem k rekonstrukci výstaviště musel stánek opustit své dosavadní místo i kulturní účel. Na to, co se dělo potom, mi odpověděla Nina Michlovská: Číst celý článek »

Dům čtení

Ruská 192, Praha 10

tel.: 272 736 457

Není li uvedeno jinak, vstup na všechny akce zdarma Číst celý článek »

Tomáš Dvořák – spoluautor Archifonu – jako DJ Floex.

Po odstranění technické závady a opětovném usazení diváků v hledišti barokní Kaple Božího těla představili autoři Dan Gregor (Initi) a Tomáš Dvořák (Floex) svůj monumentální hudební nástroj, pojmenovaný příznačně Archifon. Hrou na něj lze totiž rozeznít (hudebně i vizuálně) celou čelní část kaple!

V naprosté tmě a napjatém tichu autoři pomocí zelených teček laserových ukazovátek postupně odhalují taje hry na tento nástroj… Je to vlastně zcela jednoduché: „kdo má ukazovátko, ten si hraje“ (zdaleka tak jednoduché ale není vystát na něj frontu). Baculatí bílí andílci se po zásahu rozsvěcují a zpívají, okenní tabulky mění barvy a vydávají vysoké i hluboké tóny – podle toho, jak je která vysoko nad zemí… Sloupy okolo oltářního obrazu fungují jako fadery mixážního pultu a jejich hlavice umožňují navolit rytmus bicích. Kdo ví, kam namířit, snadno spustí krupobití, rozboří sochu, nebo nechá rozbít okno a navát do kaple spadané listí (byť pouze virtuálně)… Číst celý článek »

Slavnostní zahájení se konalo v tom nejhonosnějším prostoru, jaký konvikt může nabídnout – v kapli Božího těla. Oproti loňskému kinu Metropol poskytuje sice jen zlomkovou kapacitu, mělo to ale svůj dobrý důvod (dostanu se k němu v dalším příspěvku). Během slavnostního zahájení dramaturg Jiří Neděla a Sarah Sofia Huikari, která má na starosti média, představili ředitele přehlídky Alexandra Jančíka, hlavního dramaturga Martina Mazance, ředitele Visegrádského fondu Petra Vágnera a proděkana Filozofické fakulty Petra Bilíka. Co jsme se dozvěděli zajímavého? Číst celý článek »

Ještě před slavnostním zahájením jsme si (spolu s bývalým redaktorem H_aluze Tomem Sukem a ilustrátorkou sbírky Žanety Lichtenbergové Ivou Munduchovou) střihli první bod programu – přednášku Jiřího Neděly „Rotoklipy a rotohry“. Jednalo se zároveň o první exkurz do stěžejní programové sekce PAF Rewind. Ta se zaměřuje na sto let starou kinematografickou metodu, zvanou rotoskopie. Číst celý článek »

Vstříc třem krásným zítřkům

Před rokem jsme tu byli s Nelly Wernischovou (rubrika film) a na vystoupení Alva Nota dorazil i Ondra Kamenický (rubrika hudba). Letos jsem tu za H_aluzi sám, rubriku žádnou nevedu a taky mám horší foťák, než vloni. A tak by se mohlo zdát, že z programu stihnu houby, nafotím kulový a o erudovanosti reportu bude jistých pochyb. Uvidíme. Působí zde totiž i pozitivní faktory – třeba to, že jsem nocleh v tělocvičně vyměnil za penzion (ačkoli si nejsem úplně jist, zda tam v noci trefím). Na penzionu je televize, houpací křeslo a na posteli leží bible. Inspirativní zázemí. Mnohem inspirativnější je ale konvikt, ve kterém se tradičně koná většina PAFu. Kdo o konviktu ještě neslyšel, ať se radši ani nepídí… Je to prostor, který způsobuje samovolné slintání – těžko by si studenti humanitních oborů mohli přát důstojnější a skvostnější studijní prostředí. Řekněme, že je to takový protipól k panelákovitému a industriálnímu Ústí, snad tu za ty čtyři dny srovnám hladiny pomyslného urbanistického Jin a Jang na rok dopředu. (pokračování)