Publikujeme zkrácené znění dopisu ze stránek Za Česko kulturní:

Iniciativa Za Česko kulturní varuje před likvidačními škrty pro živé umění Číst celý článek »

Cesty modernity
Jan Civín a Jakub Chavalka
CDSM 2011, 102 str. Číst celý článek »

Dům čtení

Ruská 192, Praha 10

tel.: 272 736 457

Není li uvedeno jinak, vstup na všechny akce zdarma Číst celý článek »

Vernisáž na ulici. Punč, Sputnik a hromada lidí.

Stejně jako v minulých letech se i letos odehrává velká část programu Přehlídky animovaného filmu v prostorech Uměleckého centra Konvikt. Občas je ale třeba opustit jeho bytelné zdi a vydat se do olomouckých ulic. Třeba do nedaleké Denisovy. Vedle krámku Kožené věcičky se nachází vitrína, pojmenovaná jednoduše Deniska. Stala se objektem zájmu šikovných kurátorských rukou a v některých ohledech nástupcem Galerie 36 – mobilního výstavního stánku, který několik let fungoval jako galerie v areálu výstaviště Flora. Právě na loňském PAFu se v Galerii 36 uskutečnila poslední vernisáž. Kurátorky Lenka Vítková a Blanka Švédová tehdy předaly prostor Nině Michlovské. Vzhledem k rekonstrukci výstaviště musel stánek opustit své dosavadní místo i kulturní účel. Na to, co se dělo potom, mi odpověděla Nina Michlovská: Číst celý článek »

Dům čtení

Ruská 192, Praha 10

tel.: 272 736 457

Není li uvedeno jinak, vstup na všechny akce zdarma Číst celý článek »

Tomáš Dvořák – spoluautor Archifonu – jako DJ Floex.

Po odstranění technické závady a opětovném usazení diváků v hledišti barokní Kaple Božího těla představili autoři Dan Gregor (Initi) a Tomáš Dvořák (Floex) svůj monumentální hudební nástroj, pojmenovaný příznačně Archifon. Hrou na něj lze totiž rozeznít (hudebně i vizuálně) celou čelní část kaple!

V naprosté tmě a napjatém tichu autoři pomocí zelených teček laserových ukazovátek postupně odhalují taje hry na tento nástroj… Je to vlastně zcela jednoduché: „kdo má ukazovátko, ten si hraje“ (zdaleka tak jednoduché ale není vystát na něj frontu). Baculatí bílí andílci se po zásahu rozsvěcují a zpívají, okenní tabulky mění barvy a vydávají vysoké i hluboké tóny – podle toho, jak je která vysoko nad zemí… Sloupy okolo oltářního obrazu fungují jako fadery mixážního pultu a jejich hlavice umožňují navolit rytmus bicích. Kdo ví, kam namířit, snadno spustí krupobití, rozboří sochu, nebo nechá rozbít okno a navát do kaple spadané listí (byť pouze virtuálně)… Číst celý článek »

Slavnostní zahájení se konalo v tom nejhonosnějším prostoru, jaký konvikt může nabídnout – v kapli Božího těla. Oproti loňskému kinu Metropol poskytuje sice jen zlomkovou kapacitu, mělo to ale svůj dobrý důvod (dostanu se k němu v dalším příspěvku). Během slavnostního zahájení dramaturg Jiří Neděla a Sarah Sofia Huikari, která má na starosti média, představili ředitele přehlídky Alexandra Jančíka, hlavního dramaturga Martina Mazance, ředitele Visegrádského fondu Petra Vágnera a proděkana Filozofické fakulty Petra Bilíka. Co jsme se dozvěděli zajímavého? Číst celý článek »

Ještě před slavnostním zahájením jsme si (spolu s bývalým redaktorem H_aluze Tomem Sukem a ilustrátorkou sbírky Žanety Lichtenbergové Ivou Munduchovou) střihli první bod programu – přednášku Jiřího Neděly „Rotoklipy a rotohry“. Jednalo se zároveň o první exkurz do stěžejní programové sekce PAF Rewind. Ta se zaměřuje na sto let starou kinematografickou metodu, zvanou rotoskopie. Číst celý článek »

Vstříc třem krásným zítřkům

Před rokem jsme tu byli s Nelly Wernischovou (rubrika film) a na vystoupení Alva Nota dorazil i Ondra Kamenický (rubrika hudba). Letos jsem tu za H_aluzi sám, rubriku žádnou nevedu a taky mám horší foťák, než vloni. A tak by se mohlo zdát, že z programu stihnu houby, nafotím kulový a o erudovanosti reportu bude jistých pochyb. Uvidíme. Působí zde totiž i pozitivní faktory – třeba to, že jsem nocleh v tělocvičně vyměnil za penzion (ačkoli si nejsem úplně jist, zda tam v noci trefím). Na penzionu je televize, houpací křeslo a na posteli leží bible. Inspirativní zázemí. Mnohem inspirativnější je ale konvikt, ve kterém se tradičně koná většina PAFu. Kdo o konviktu ještě neslyšel, ať se radši ani nepídí… Je to prostor, který způsobuje samovolné slintání – těžko by si studenti humanitních oborů mohli přát důstojnější a skvostnější studijní prostředí. Řekněme, že je to takový protipól k panelákovitému a industriálnímu Ústí, snad tu za ty čtyři dny srovnám hladiny pomyslného urbanistického Jin a Jang na rok dopředu. (pokračování)

Letošní "jubilejní" raut

Vysedávám v Café Tungsram Transit a nevím, jak začít. Tisková zpráva to řeší následovně: „Jubilejní 10. ročník Přehlídky animovaného filmu PAF se uskuteční…“ Na slavnostním zahájení bylo ale řečeno, že „žádné jubilejní špeky se konat nebudou“. Dle slov pořadatelů je totiž „špekem“ každý PAF, není tedy důvod vyzdvihovat jeden ročník nad jiný. Pokud bych to měl brát doslovně, špeky tu sice nikde rozvěšené nejsou, zato raut byl příjemný a z loňského „nejubilejního“ ročníku si jej rozhodně nevybavuji. Ale zpět k tomu podstatnému. A vůbec – zpět! (pokračování)