Se svolením obou autorů publikujeme jejich e-mailovou korespondenci a doufáme, že přispěje k diskusi.
Jan Kubíček:
Falešná poezie existuje.
Pálení knih je atraktivní i žádoucí.
Jan Těsnohlídek je „hlas generace „.
Věci je potřeba pitvat.
Nejvyšší čas se k tomu všemu vyjádřit!
(citace z diskuze na facebookové stránce Jana Těsnohlídka ml.)
Jaromír Typlt:
Tak takhle to je?
(Měli bychom si asi vyjasnit, kdo kde stojí.)
J. T.
Jan Kubíček:
Zdravím Jaromíre.
Co se týče vašeho osobního sporu, nejsem na žádné straně, je mi to šumák. Jde mi o Poezii.
Co se týče Rasistické poezie a reakce nositelů ceny Jiřího Ortena, stojím na straně Těsnohlídka, to už jsem ale vyjasnil před časem v článku Co můžeme chtít od angažované poezie?
Co se umění týče, tvrdím, že je třeba ho zrušit. Poezie musí zemřít, aby se znovu zrodila jako Fénix ze svého popela.
Věřím v nadcházející esteticko-politickou revoluci a v aktuálnost avantgardních projektů. Jestliže v aktuální knize Česká poezie v postmoderní situaci od Karla Pioreckého čtu, že imaginativní proud poezie v 90. letech přijal avantgardní estetiku, ale odvrhl avantgardní ideologii, říkám, že nyní je třeba přijmout avantgardní ideologii a odvrhnout avantgardní estetiku.
Poezie buď bude trapná, nebo nebude vůbec (Ivo Vodseďálek). Z toho vyvozuji: Revoluce buď bude trapná, nebo nebude vůbec.
Sorry, věrnost věci mě nutí být radikální, být antiumělcem a sémiotickým teroristou, opovrhovat uměním a opěvovat kýč. Mým cílem je dekonstrukce a kolonizace spektáklu. Ze široce teoreticky a koncepčně podložených důvodů hájím Těsnohlídka, ačkoliv vím, že má spoustu nepěkných vlastností a že většinou vůbec neví, co dělá.
Svoje stanoviska budu nyní postupně vyjasňovat na stránkách Tvaru, už v příštím čísle mi vyjde text Kritika literární kritiky. Jinak každým dnem očekávám na http://logrmagazin.cz/ zveřejnění mojí recenze na Rakovinu. Z ní, myslím, jasně poznáš, že můj vztah k Těsnohlídkovi rozhodně není nekriticky adorativní.
Není v tom rozhodně nic osobního, respektuju tvoje díla, zvláště Sršivého sterše mám velmi rád, stejně jako Ursonátu.
Srdečně
J. K.
Jaromír Typlt:
Přeju příjemné ztroskotání s avantgardní ideologií, která nikdy nebyla k ničemu.
Přeju přijemné ztroskotání s Těsnohlídkem, který je dokonce ještě větším omylem než avantgardní ideologie.
Doba se změnila, v generaci, která se teď hlásí, je vás zjevně víc ochotných znovu sednout na vějičku nějakým příštím Vedoucím rolím a Vůdcům.
Já za sebe jasně říkám, že s revolucemi v žádné podobě nechci nic mít. Dokonce ani, když chtějí být trapné.
Mám už naštěstí věk na to, abych byl přesvědčený kontrarevolucionář.
Ale když už chceme být „straničtí“, buďme „straničtí“ alespoň v tom, co se nás přímo týká.
Vyjádřil jsi sympatie k akci, při které spálil Těsnohlídek moji knížku. Stojíš tedy na jiné straně a měl bys to říct jednoznačně, zpříma a nahlas.
Nevidím ŽÁDNOU MOŽNOST, jak by se daly smířit světy moje a Těsnohlídkovy.
Přinejmenším pokud jde o mne, budeš se muset rozhodnout.
Jaromír Typlt
Jan Kubíček
Mluvíš o příští Vedoucích rolích a Vůdcích. Na to odpovídám jedním z hesel Situacionistické internacionály: “We will not lead, we will only detonate.”
Ano, tvoje generace má kontrarevolucionářství bohužel dáno, z naprosto pochopitelných historických důvodů. Zjistil jsem totiž, že Těsnohlídkův verš „Narodili jsme se moc brzo,“ patří právě tvojí generaci, ačkoliv ve chvíli, kdy jsem větu četl poprvé, jsem ji vnímal jako přesné vyjádření problému generace mojí.
Tvoje uvažování „světy moje a Těsnohlídkovy“, ona „stranickost“, je poznamenáno totalitním myšlením, které dělí svět ve dví a na němž ztroskotaly všechny revoluce. Popsal to dokonale Petr Fidelius ve stati O totalitním myšlení. Já totalitní myšlení ale odmítám, proto se odmítám přiklonit na stranu tvého nebo Těsnohlídkova světa.
Z revoluční perspektivy je váš spor žabomyší válkou, protože zůstává na rovině ad personam. Já nevylučuju nikoho, Kalousek nebo Klaus se mohou stát skvělými revolucionáři. Není žádné my versus oni. Je jenom my versus ono. Tím „ono“ je systém, který vysává člověka z každého z nás, od bezdomovce po miliardáře.
Pálení knihy je zbytečně okázalé a staromódní gesto, stejně jako „Zapalte muzea a shoďte Dostojevského a Puškina pod parní válec,“ a je mi líto, že byla spálena zrovna tvoje kniha, ale umění se stalo institiucí a proti institucím je třeba bojovat, proto je umění jedním z největších nepřátel revoluce. Uzurpuje si dominanci estetické funkce pro sebe. Estetická funkce činí skutečnost znakovou, tedy viditelnou a čitelnou. Proto je třeba zrušit umění, aby se estetická funkce rozšířila na neuměleckou skutečnost.
Kromě těchto provokativních (ale potřebných) teoretických deklamací, ovšem mohu říci i to, že umění jako něco hezkého, do čeho se člověk chodí schovat (básničky), je potřeba také, ale v čase revoluční přeměny je třeba ho dát do závorky. Já tudíž tvoje knihy pálit nebudu a budu je i číst.
A co vůbec znamená tvoje kontrarevolucionářství? Podporu globálnímu kapitalismu?
S pozdravem
J.K.
Jan Kubíček
Ok, Jaromíre, cítím určitou ambivalenci a neupřímnost mého předchozího mailu. Vyjasněme si to tedy. Přesněji: vyjasněme si to jako herní situaci.
Tedy:
Z radikálně revoluční perspektivy (a to je moje herní pozice) je tvoje psané umění lartpourlartistní intelektuálství pro elity. Jako takové je jedním z pilířů stávajícího řádu a nezashlouží si než opovržení a být páleno na náměstích. Těším se velice na případné literární polemiky a jiné offenzivy.
Toto vše nám ovšem nebrání podat si při setkání ruce a dát si spolu pivo.
Revoluce buď bude totální, nebo nebude vůbec, říká se. Revoluce tedy nutně obsahuje totalitní (totální) jednání, ne však nutně totalitní myšlení. Oním řešením, jak odlehčit revoluci, je pojímat ji jako hru. Doufám, že si hezky zahrajeme.
J.K.
Jaromír Typlt:
No, to je taková pitomost, že jsem to hned dal na svůj blog:
http://www.typlt.cz/index.php?content=blog. Zatím bez uvedené Tvého jména, ale to se dá napravit, pokud o to budeš stát. Že bude nová generace až tak ÚCHYLNÁ, to jsem opravdu nepředpokládal.
Krom toho jsem Tvůj dopis přeposlal několika dalším, což je asi přesně to, co sis přál. POPULARITA. Já totiž vidím jednu jedinou skutečnou motivaci celého Tvého „myšlení“:
Hledáš jen způsob, jak být NĚJAK zajímavej.
A protože soutěž je v dnešním světě opravdu těžká, našel sis největší hovadinu, o kterou už dlouho nikdo nechtěl zakopnout, a zkoušíš si z ní udělat image.
Přesně jako ty revolucionářky z Kunderových románů: zaníceně hlásají vražedné ideje, ale hlavně přemýšlejí o tom, jestli jim revoluce SLUŠÍ.
Skoro si to zkoušejí před zrcadlem. Jsi taková mladá revolucionářka, popis na Tebe přesně sedí.
TJF
Jan Kubíček:
Very nice! Jen tak dál! Ještě si asi úplně nepochopil smysl hry, ale hraješ ji velice dobře! Díky!
Přeposílání ani zveřejňování mi nevadí, naopak, revoluce potřebuje reklamu. Mé jméno neuváděj, je to zbytečné a já o popularitu nestojím. Jen bych tě poprosil o dodržení citační etiky, tzn. toto vyjádření ji rozhodně nedodržuje: „Prý jde o nějakou hru, která by mohla prospět návratu aparátčíků, stranických funkcionářů a politicky angažovaných častuškářů.“ Částice „prý“ v podstatě uvozuje nepřímou řeč, tzn. že mi vkládáš do úst něco, co jsem neřekl.
Na oplátku si žádám právo publkovat některé tvoje herní repliky na svém facebooku, anonymně, jsou to perly, které za to stojí. Vzhledem k tomu, že tys mě citoval jako první, beru to tak, že tvůj souhlas k tomu už nepotřebuju.
Jinak: nepodceňuj hru: „We demand plays with great seriousness,“ je další z hesel Situacionistické internacionály. Tenhle citát bys mohl zveřejnit na svém bloku.
S pozdravem
JK
Tímto za sebe tuto diskuzi končím. Na další otázky a námitky už nebudu odpovídat. Vím, že posledním komentářem jsem otevřel další otázky, všechno má ale svůj čas.
Myslím, že diskuze to byla plodná, že se v ní otevřelo množství otázek. Vyzývám tedy všechny zájemce, aby svá stanoviska formulovali do vlastních ucelených textů.
Zazněl zde názor z tábora obhájců Poezie: „Proboha mlčte! Je to jediná adekvátní reakce.“ Zdá se, že Jaromír Typlt tuto výzvu vyslyšel. Nyní se odmlčel i Martin Langer. Já vás naopak, pánové, vyzývám: Pište!
Jinak ke zvážení všem: Uvažuji o tom, že by bylo vhodné založit novou internetovou platformu, která by fungovala jako
a) archiv různých textů, včetně těch publikovaných časopisecky
b) diskuzní fórum
Prostě jedno místo, kde by se mohly příspěvky angažované poezii, umění a neumění, revoluci a kontrarevoluci sejít na jednom místě. Máte k tomu nějaké poznámky a nápady?
Díky všem účastníkům diskuze
S pozdravem
Jan Kubíček
Tak jsem komentář mířený sem napsal jinam, tedy znovu:
Myslím, že invektiva v úvodu diskuze patřila spíše očurávání si patníků, aby bylo jasné, z jakého teritoria se dá vyrážet na výpady. Teď se však domnívám, že už jsme se dostali jen k těm urážkám a argumenty vypadaly z rukou/úst, ticho po pěšině. I já bych tedy asi tímto diskusi ukončil a pokud z ní ve Vás něco nadále rezonuje, je to jedině dobře.
Od prvotního tématu, jímž byl spor mezi Janem Kubíčkem a Jaromírem Typltem o funkci a podobě poezie, jsme se dostali k řadě témat, která v každé době hledají znovu a znovu svou novou formulaci. Ať je to vymezování se vůči generacím, objevování nových nebo alespoň inovovaných způsobů tvorby, role kritiky atd. Většina těchto témat zde byla načnuta. Žádné dořešeno. Je jen na Vás, zda v debatách o poezii budete chtít pokračovat ať už na stránkách H_aluze nebo kdekoli jinde.
Honzo, jen tak pro zajímavost: Kamil Princ kupodivu není pseudonym, ale skutečné jméno mladého básníka (nejen)neodekadenta. Je to jeden z mých dobrých přátel, i když třeba v „těsnohlídkovské“ otázce se zásadně neshodneme. Přesto se můžeme scházet u „jednoho stolu“, tvořit, mluvit – protože diskuze je možná, je nutná, vede-li se zpříma (k Vaníčkovi no comment, to je i mimo rámec slova „netaktní“). Docela chápu pozice, které hájíš, a je dobře, že to děláš. Nechci žádného aspiranta na post literárního diktátora. A „shit is the message too“ nebyl sarkasmus, i když to může vypadat stupidně. Válka možná vypukla, ale nakonec i různí lidé můžou z jistit, že z jiných stran a jiným způsobem bojují o totéž.
Díky Tomášovi i Alici!
Já vím, že věta „I hovno je sdělení.“ není sarkasmus. Vzal jsem ji taky naprosto vážně!
A jsem moc rád, že Kamil Princ je skutečný básník. To bude krásné revolucionářské jméno!
Na obranu Jakuba Vaníčka je ovšem třeba říct, že tys básníka Těsnohlídka, k jehož sbírce Jakub napsal doslov-manifest, označila jako hovno, které hovnem zůstane. Tudíž jeho reakce nebyla až zas tak neadekvátní. Byla právě pouze netaktní, zvlášť vůči dámě.
Mimochodem, právě slyším v rádiu:
„Ještě jsme ve válce. Příběhy dvacátého století.“
http://www.jestejsmevevalce.cz/
Ti jsou ještě ve válce a nemají nejmenší tušení o tom, že válka vypukla už zase.
Hle, poezie!
Ještě si dovolím zkopírovat info z Tomášova fb statusu:
„Dnes nová H_aluze i nový Lógr v jednom dni, inu, není to úchvatné?“
Připomínám, že v něm vyjde má recenze na Těsnohlídkovu Rakovinu s názvem „Onanie, sebevražda, revoluce?“ Takže se nám diskuze opravdu hezky přesouvá.
Logr bude mimo jiná místa určitě možno zakoupit zítra (vlastně už dnes) na Logrnight č. 2, která vypuká v Krásných ztrátách:
http://logrmagazin.cz/2011/12/02/logrnight-c-2/
Pane Kubíčku, v tom případě vám navrhuji, abyste to zkusil jinde, v okruhu, který „žere“ tu vaši adornovskou masokulturu…
Nevěřil jsem, že někdy uvidím takový odpad vydávat se za poezii, jak je tomu v případě páně Těsnohlídkově.
A přece. V tom případě si dovolím komentovat i kvazirecenzi v Respektu. Jednak to není recenze, ale placená notace, neboť, jak správěn poznamenal M.Langer v našem telefonickém hovoru, ten člověk neměl žádnou potřebu se ke knize vyjadřovat, žádné to bytostné nutkání, přinasrání, nic. Není to čitelné v žádném odstavci. ALe hlavně, že to je..
Diskuze stran pánů obhájců mi připomíná řev a chcaní paviánů na ostatní z vyšší větve.
O jedné hrubé lži v již zmiňovaném čísle Respektu
V recenzi na Těsnohlídkovu knihu Rakovinu od Vojtěcha Probsta v posledním Respektu ( str.71 ) jsme podle recenzujícího společně s Jaromírem Typltem a Jonášem Hájkem v rámci literární kauzičky okolo básně „Rasistická poezie“údajně, cituji: „…pohrozili navrácením Ceny Jiřího Ortena ( nicméně zatím tak neučinili )“, což se nezakládá na pravdě. Pakliže by mělo totiž dojít k nějakému vracení či nevracení ( což mi samo o sobě přijde dosti patetické a spíše srozumitelné u mezinárodních cen v otázce lidských práv a principů např.Havel vs.Putin a cena Quadriga, kde byl skutečný důvod k mezinárodnímu pozdvižení ), mělo by se týkat právě samotného básníka Těsnohlídka, z jehož pera a mysli vzešla nešťastná báseň Rasistická poezie a předcházelo jí hned několik rasistických projevů.
Ve skutečnosti o vrácení Ortenovy ceny spekuloval Jaromír Typlt v běžné diskusi na FB, což je samozřejmě úplně jiná úroveň, než jak z textu recenze vyplývá (tj. že šlo o součást reakce ve Tvaru, navrch nemluvil za nás jakožto za trojici).
To jen na okraj, jak lze ubližovat sebepropagací.
Recenzi jsem zatím nečetl a asi se k ní jen tak nedostanu, ale přesto… Nedokáži si představit, že by byl Honza Těsnohlídek natolik zámožný, aby si mohl recenzi zaplatit, navíc stále sdílím – možná mylné – přesvědčení, že Respekt není zase tak hrůzostršný časopis, jak z něj mnozí dělají. Proto mi přijdou Vámi vyslovené teze, pane Hložku, jen ničím nepodložená jedovatá šlehnutí bez smyslu a podstaty, bohužel. Jako kulturní vyjadřování si dovedu představit cokoli jiného… A to říkám s ohledem ke všemu, co jsem zde o Rakovině napsal.
A pro nevěřící Tomáše tu máme druhou „vlaštovku“, tentokrát z aktualního Týdne. Vojtěch Varyš si „myslí“, že v případě loňského pálení knihy Jaromíra F.Typlta Janem Těsnohlídkem ( týdeníkem A2 prohlášeno za nejtrapnější akcí roku ) cit.“bylo míněno jako satirická reakce“…Obzvláště zajímavé také je, že obě „recenze“, které by měly hodnotit knihu samou patrně z bezradnosti a NA POKRAČOVÁNÍ rozplétají OKOLNOSTI VEDLEJŠÍ ( napříč „nezávislými“týdeníky od dvou různých autorů ), přičemž tyto okolnosti zabírají bezmála půlku textů. Každopádně je dobré vědět, že něco se dá zpětně dokonale vylhat, přetlumočit jinak a využít zpetně ve svůj prospěch. Skoro chuť mám vykřiknout s „básníkem“ je oblíbené: Hell, yeah!
p. Čada: Ale od jedovatého šlehání přeci jsou polemiky, kde se servítky neberou…Smysl proto mají, vyvolávají další vlnu diskuze.. A co se týká teorie masové kultury od Adorna, tak spojitosti mezi touto teorií a p. Těsnohlídkem jsou zřejmé. Stačí nahlédnout. Nebo požádat M. Langera, aby vás navedl na můj text ohledně angažovanosti..
Martine, já netvrdím, že text recenze není pitomej (Ostatně Respekt už dokázal třeba recenzí na Lidice, že umí pěkný sračky.), já tvrdím, že si ten text těžko někdo zaplatil. Konec zvonec.
Tomáši, svatá prostoto, kdo tu mluvil o placení krom tebe? Už to opravdu jen rozmělňujem. Čus bus
Kolega Hložek, vcelku explicitně: „Jednak to není recenze, ale placená notace…“
V tom případě se k tomu musí vyjádřit Ondra Hložek a nepracovat s tím jako s faktem dál. Dobrá zpráva, Vojta Probst z Respektu se omluvil za hrubou nepřesnost uveřejněnou v Těsnohlídkově recenzi. Spíš mne ale Tomáši zaráží, že se jako šéfredaktor H_Aluze ( aniž tě chci nějak mentorovat ) nepodivuješ nad tím, že „jedna kauza je od dvou různých autorů ( a odlišných týdenících ) rozebírána na pokračování ve lživých souvislostech“…Že tě nezaujalo tohle „spříznění volbou“, když už je tu tak ušlechtilá debata o smyslu poezie a jak má tedy vypadat. To jen tak na okraj.
Přemýšlím, jestli lze platit jen penězi či i protislužbou, dobrým okem..kamarádstvím?..nechme to tak, samozřejmě, že si nedokážu představit, že by to bylo placené. ale je bezva mít svou tlupu nohsledů, aby mi tu mou gloriolku přiživili což..
Martine, nerad se opakuju, ale nečetl jsem ani jeden z těch článků, proto je nemohu hodnotit ani se nad čímkoli pozastavovat.Respekt nekupuji, jen jej občas prolistuju, v knihovně poslední číslo není. Týden nečtu vůbec., tedy na článek jsem nenarazil. Jak pak mohu hodnotit?
Tome, až se uvidíme rád ti dám stovku, abys sis zakoupil a informoval se. Snad tě to potěší.
Pane Hložku, ať už pod pojmem „placená“ chápeme cokoli (peníze či protislužbu) – můžete nám zde prosím sdělit, odkud jste získal informaci, že Vojtěch Probst svůj text v Respektu skutečně napsal za Vámi uváděných okolností? Protože pokud takovou informaci nemáte, dopouštíte se lži a pomluvy a do našeho diskusního fóra nepatříte.
Ahoj Martine, děkuji za Tvůj zájem o mou osobu a za snahu o mé vzdělávání. Respekt jsem si konečně pročetl. Recenze nepůsobí ani zaplaceně, ani jakkoli jinak. Myslím, že ve výsledku není ani úplně hloupá, prostě má jen jiný názor – což není trestné. Je nesporným faktem, že pokud přijememe názor, že Honza píše poezii, je tato poezie přístupná i těm, co ji běžně nečtou.
K onomu překrucování reality. Není to jev běžný ve velké většině novinových článků? Dokážu si představit, že toto překrucování naštve ve chvíli, kdy se týká zrovna mne. Prostě novináři přejímají informace z druhé, třetí ruky a pak to vypadá, jak to vypadá. Neověřují. Neviděl bych v tom snahu někoho poškodit, prostě jen ledabylost.
Týden jsem stále nečetl, ale troufnu si spekulovat, je dost dobře možné, že autoři recenzí od sebe prostě opisovali. To by bylo jednoduché vysvětlení.
V tom případě nepřijímám fakt, že Těsnohlídek píše poezii. Protože to poezie rozhodně není..
A je toto poezie?
KONSTRUKTIVNÍ SATIRA
——————–
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 99% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
A toto?
XX.
Četl jsem dnes dlouho do noci
Asi oboje, alespoň se to učíme ve škole. Netroufám si na sebe brát právo rozhodovat o tom, co je a co není poezie. Navíc šmahem, jednou větou a bez zhodnocení.
To, že se to učíme ve škole, má být garancí, že jde o poezii?.. Nebudu tady plodit žádné elaboráty a obhajovat svůj postoj. Stačí si to přečíst.. Zápisky typu „můj milý deníčku, dnes jsem si třikrát poblil pyžamo“, byť rozčrtané do strof, ještě nedávají právo samotnému textu nosit přízvisko básně.
Myslím to tak, že ani učebnice není schopná garantovat tzv. literární kánon, jak je vidět z posledních pokusů. Takže když mi znejistí samotnou kvalitu autora, jak mi mohou ještě tvrdit, že jde nebo nejde o poezii..?
Tak mi tedy řekněte, co je poezie, abych to věděl. Evidentně v tom máte naprosto jasno. Jen bych poprosil, zda by šlo teze trochu rozvinout a nespoléhat se na hesla bez obsahu. Jen ještě jeden autor k zamyšlení:
XL. Zrcadlo
Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.
„Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?“
Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá:
„Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesátého všichni lidé mají stejná práva; tedy i já mám právo dívat se do zrcadla; zda s radostí či nelibostí — to je věcí jen mého svědomí.“
Ve jménu zdravého rozumu měl jsem nepochybně pravdu já; ale ze stanoviska zákona on nebyl v neprávu.
Jen upozorňuji, že kopíruji díla z internetu a nevyhledávám ta, řekněme, kanonická, prostě beru namátkou.
tuhle diskusi nesleduju, ale občas mě někdo upozorní, že to tu opouští meze. a nestačím se divit, kam vaše závist a přizdisráčství může zajít. abych platil recenze, nebo je jakkoliv zařizoval, to je samozřejmě pomluva, špína a nic jinýho. a stejně tak je blbost, aby od sebe Probst s Varyšem opisovali – ty recenze vyšly v jednom týdnu. budu se opakovat, ale bleju z vás, pánové. pokud byste mi něco chtěli, třeba se zeptat, jak to bylo s těma recenzema, napište mi mail, namísto těchhle sraček. v týhle žumpě se rozhodně máchat nehodlám.
Honzo, když už ses umazal, odpovím Ti zde. K tomu opisování. Nejde o opsání recenze jako takové (stále nevím, co stálo v Týdnu k Respektu jsem se vyjádřil), ale prostě toho faktu, který zmiňuje Martin – té nepřesnosti s vracením cen. Ostatně ono ani nemusí jít o opisování, ale jakousi „urban legend“, která se šíří.
Diskuse opustila meze, proto děkuji, že jsi přispěl k jejímu opětovnému navrácení do kulturních kolejí. Problémem je, že tento spor přerostl z roviny věcné, do roviny osobní – v té dle mého nemá smysl pokračovat, jako nemělo smysl cokoli osobního před tím.
I já bych se přidal k Tomášovi nad úlevným vydechnutím, že je vše tak znovu pěkně kulturní, tedy přesně tak, jak popsal Jan Těsnohlídek, než nás znovu oblaží svou kulturní existencí, což nastane jistě když ne zítra, tak pozítří.
Literární salon trpí fobií z volného trhu. Svědčí o tom též článek Boženy Správcové Je čas? z Tvaru č.1.
Sem s vizí literárně otevřeného trhu. Mám jakési matné tuchy, ale nevím, zda se nemýlím. Dokázal bych si to představit jako vytvoření akciovek z literárních časopisů (vzhledem k tomu, že velké ryby v nich inzerovat nebudou, necháme tam reklamy na větší erekci, eskort a tak, o to by zájem mohl být) a vytvoření chodících reklamních ploch z básníků (viz třeba ZDE: http://bit.ly/g7k5mi). Možná bude stačit, když se sem tam v bulváru objeví třeba: „Krchovský se válel před brněnským divadlem nahý“ nebo „Hruška: mám dvacet tisíc párů vietnamských bot. Je to má vášeň!“. A na každou báseň reklamu, ale na tom už pracuješ, ne?