V novinářské branži je okurka strašákem v podobě nedostatku témat. Nabízím vám degustaci všelikých prázdninových chutí, vůní a barev v sladkokyselém nálevu.

V sobotu skončil v Janových dolech první, již druhý tradiční festival s názvem „Rapování v poesii mezi živými obrazy.“ Jaký byl?

Pomineme-li chaos v číslování způsobený tím, že ten úplně první byl deklarován jako„nultý“, lze festival bez nadsázky označit za veleúspěšný. Pravda, až na zbytečnou, o to ale více nečekanou kaňku v hotelu ZUBB.

Na závěrečné nedělní matiné se těšili všichni: básníci, porota, pořadatelé i početná skupina všudypřítomných fanynek kolem železných zábran před hotelem. Hvězdou uplakaného dopoledne byl totiž rodák z blízké vesnice, básník František Dobrota. Pozvání pana starosty, který festival zaštítil, nemohl veršotepec odmítnout, aby nezklamal mladé oceněné autory, kteří se na starce těšili jak malé děti. Zvláště ženy a dívky. Každá si chtěla alespoň jednou sáhnout na do bronzova opáleného Františka.

Bohužel, někdy až nestydaté osahávání František zřejmě neunesl, a jak se říká ruply mu nervy a vytekl. Dosud poklidnou slavnost narušil incidentem s vítězkou kategorie mladých básníků do 9 let, sympatickou V.B., na kterou, když  přicházela pro červeném koberci, vystresovaný bard plivnul.

To se sice občas stává, ale způsob, jakým na nezletilou slečnu vyplivnul stařec svoje hleny, vyrazil všem dech. Šokovaní literáti se dívali jeden na druhého, lapali po dechu a po sklenicích s připraveným šampaňským, dokud šlo ještě něco zachránit.

František Dobrota, rodák z blízké vesnice

Mladá umělkyně, která starcův podlý útok nečekala, se na rameni svého milence, žáka IV.A základní školy Simona Bolivara, rozplakala. Přítomní básníci, porotci i všudypřítomné dvě fanynky celý incident odsoudili.

Rodinní příslušníci Františka Dobroty, mimochodem oceněného cenou za fair play v poezii, celou záležitost zlehčovali tím, že vtipkovali o nemožném vkusu místního faráře. Sám agresor si zřejmě dodatečně uvědomil že poněkud přeplivnul a přítomným novinářům se omluvil. Ti však nenechali celou věc jen tak vyšumět a plivanec, který pohotový baťůžkář vyfotil svým mobilem, vyvolal v médiích velkou diskusi.

První housle v neutuchající polemice samozřejmě hrála vlajková loď českého bulváru, časopis Hrom. A byli to právě investigativní reportéři Hromu, kteří doslova vyčmuchali senzaci jako hrom, že František Dobrota je členem eskymáckojazyčné mafie, kde plní funkci tzv. „vola za koně“.

Po tomhle čekaném odhalení byla shoda diskutujících až dojemná. Všichni, napříč celým poetickým, bulvárním i odborným tiskem, všichni se shodují, že plivat se má.

Rozdílné názory ale panují o tom, JAK, KDY a NA KOHO se má plivat. A v tom já vám milí čtenáři radit nebudu. To si musíte vyřešit sami, nejlépe s pomocí nějaké renomované právnické fakulty na západ od Rokycan.

Osobně jsem rozhodně proti tomu, aby se plivaly na zem žvýkačky.

Zdraví Pedro