Tomáš Dvořák – spoluautor Archifonu – jako DJ Floex.

Po odstranění technické závady a opětovném usazení diváků v hledišti barokní Kaple Božího těla představili autoři Dan Gregor (Initi) a Tomáš Dvořák (Floex) svůj monumentální hudební nástroj, pojmenovaný příznačně Archifon. Hrou na něj lze totiž rozeznít (hudebně i vizuálně) celou čelní část kaple!

V naprosté tmě a napjatém tichu autoři pomocí zelených teček laserových ukazovátek postupně odhalují taje hry na tento nástroj… Je to vlastně zcela jednoduché: „kdo má ukazovátko, ten si hraje“ (zdaleka tak jednoduché ale není vystát na něj frontu). Baculatí bílí andílci se po zásahu rozsvěcují a zpívají, okenní tabulky mění barvy a vydávají vysoké i hluboké tóny – podle toho, jak je která vysoko nad zemí… Sloupy okolo oltářního obrazu fungují jako fadery mixážního pultu a jejich hlavice umožňují navolit rytmus bicích. Kdo ví, kam namířit, snadno spustí krupobití, rozboří sochu, nebo nechá rozbít okno a navát do kaple spadané listí (byť pouze virtuálně)… Zvuky a ruchy spolu s tóny, rytmem a přirozenou akustikou tvoří úchvatný chór, při kterém se tají dech a naskakuje husí kůže. Archifon je postmoderní aktualizací baroka – i dnešní zhýčkaný a přesycený divák má šanci zakusit to, co zažíval udivený veřící v osmnáctém století. Bouřlivý potlesk budiž tomu dokladem, stejně jako několikery vybité baterky ukazovátek denně – instalace totiž zůstává otevřená po zbytek festivalu, aby si ji mohl vyzkoušet opravdu každý.

Když odcházíme ze slavnostního zahájení a představení Archifonu, nevím, jestli ve mně víc plesá muzikant, výtvarník nebo učitel. Vím ale jistě, že jsem se stal svědkem něčeho výjimečného a že tenhle zážitek jen tak něco netrumfne. (pokračování)