Vernisáž na ulici. Punč, Sputnik a hromada lidí.
Stejně jako v minulých letech se i letos odehrává velká část programu Přehlídky animovaného filmu v prostorech Uměleckého centra Konvikt. Občas je ale třeba opustit jeho bytelné zdi a vydat se do olomouckých ulic. Třeba do nedaleké Denisovy. Vedle krámku Kožené věcičky se nachází vitrína, pojmenovaná jednoduše Deniska. Stala se objektem zájmu šikovných kurátorských rukou a v některých ohledech nástupcem Galerie 36 – mobilního výstavního stánku, který několik let fungoval jako galerie v areálu výstaviště Flora. Právě na loňském PAFu se v Galerii 36 uskutečnila poslední vernisáž. Kurátorky Lenka Vítková a Blanka Švédová tehdy předaly prostor Nině Michlovské. Vzhledem k rekonstrukci výstaviště musel stánek opustit své dosavadní místo i kulturní účel. Na to, co se dělo potom, mi odpověděla Nina Michlovská:
Jak jsi se dostala k Vitrínce?
Hledali jsme vhodný výstavní prostor, který by byl finančně dostupný a zároveň v maximální míře přístupný veřejnosti. Po dlouhém hledání jsme našli zanedbanou a nevyužívanou vitrínu v Denisově ulici. Tak jsme si vzali rukavice a pustili se do toho…(smích)
Říkáš „pustili.“ Kdo všechno se o vitrínku stará?
Spolu se mnou ještě Katarína Gatialová a Alexandr Jančík. Poznali jsme se na vernisážích Galerie 36.
Komu vitrínka patří?
Patří k sousednímu obchodu. Majitel byl zpočátku naším zájmem o vitrínu trochu zaskočený. Ale po první vernisáži nabyla jeho představa o našich úmyslech konkrétní podobu. Chodí na vernisáže a doprovodné programy a rád se zapojí i do diskuze s vystavujícími.
Jak se na tento specifický prostor tváří vystavující umělci?
Výstavní prostory ve formě vitrín nejsou ničím neobvyklým. Fungují v Brně, v Praze, v Ústí nad Labem… V Olomouci je ale tento formát nový. Prozatím působí svěže a myslím, že nabízí alternativu ke klasickým kamenným galeriím, kterou jsme tu po skončení Galerie 36 postrádali. Každá z výstav vzniká přímo na míru tomuto prostoru. Jeho hlavní devízou navíc je, že se nachází v centru Olomouce, kudy denně proudí stovky lidí. Samozřejmě má i mnoho negativ a omezení. Ale i ty mohou být pro některé tvůrce výzvou. Také vzhledem k těmto omezením nabízíme každému z vystavujících možnost představit svou tvorbu formou prezentace nebo dialogu s kurátorem a seznámit tak diváka s vlastní prací v širším kontextu.
Ve vitrínce nyní vystavují Anna Balážová a Katarína Hládeková (projekt se jmenuje Nejdřív velké světlo, pak ohromná rána). Jak začala tvá spolupráce s těmito autorkami?
Prosincová výstava probíhá ve spolupráci s Přehlídkou animovaného filmu Olomouc. Anna s Katarínou dlouhodobě spolupracují na přípravě animace Půda, pevná je. Instalace vytvořená pro Vitrínu Deniska je vlastně takovou krátkou zastávkou na jejich společné cestě. Své první výstupy prezentovaly už v létě na mikulovském sympoziu Dílna. Tam sice pracovaly také s prostorovými modely, které ale prezentovaly na fotografiích formou závěsného obrazu. V Olomouci je využívají přímo k prostorové instalaci, kde prostor prohlubují a charakterizují za pomoci světla.
Pro mě osobně jsou navíc velice zajímavé Kataríniny práce s architektonickými prvky, urbanistickými principy, vlastní pamětí a identitou.
Co chystáte na leden?
Na leden připravujeme výstavu Tomáše Moravce. Další program ještě není definitivní. Informace o výstavách, prezentacích i videopřehlídkách se dají prozatím najít na naší stránce na facebooku. Brzy se objeví i na novém webu.
Díky za rozhovor a držím palce Tobě, tvým kolegům i Denisce! (pokračování příště)