Reakce na editorial PV 56/2011

Milý Petře,

nedávno jsem se na facebooku dohadoval s Honzou Těsnohlídkem o tom, že je naším právem si do sbírek, které v H_aluzi vydáváme, umisťovat, co chceme, a Honzovým právem pak je s tímto umisťováním nesouhlasit. Nakonec jsme se nějak dohodli či dohádali a já myslel, že tímto má korespondence mezi mou osobou a redakcí Psího vína ohledně našich sbírek končí. To se však změnilo po přečtení úvodníku posledního Psího vína (číslo 56). Nemohu si pomoci a musím reagovat na Tvá slova. Protože pokud Honza vyjadřoval jen svou nelibost nad úrovní předmluvy, z Tebe se stal vizionář-věštec, vidíš nám do hlav a do činů. Musím říci, že Ti tato pozice nesluší a nejde.

Po prvním přečtení úvodníku jsem byl naštvaný, protože jsem si říkal: Jak je možné, že tohle všechno víš. Jak víš, že Ivan Wernisch a jeho slovo úvodem ke sbírce je marketingový tah? Jak víš, že Petr Hruška využívá reklamní triky? Jak víš, o čem je psaní poezie?! Naštěstí jsem si vše nechal v hlavě uležet a reaguji až s jednodenním odstupem. Naštvanost vyprchala, ale otázky přetrvaly. Proto nalijme si čistého vína, neb to Tvé, Petře, je mírně kyslé.

Petra Hrušku obhajovat nehodlám, bude-li mít potřebu, uhájí se jistě sám. Rétor je to znamenitý. Co mne však na srdci tíží, co mne zaráží a do čeho se chci ohradit, je Tvá jistota. Jistota, že Ivan Wernisch byl využit, snad dokonce i zneužit k tomu, aby knize Miroslava Fišmeistera dělal reklamu. Zaráží mne též šaráda týkající se lan, skob, švýcarských nožů a kdo ví čeho ještě, z níž vyvozuješ konstatování o kecech a mizerné poezii.

Ponechme stranou, že užívat slovo marketing ve spojení s něčím, co zachází tak na úbytě jako poezie, je ve své podstatě nonsens. Reklamu na poezii si snad u nás může dovolit jen Krchovský, kterého v tom samém čísle recenzuješ se slovy, že je to „srozumitelný autor“, stejně to bude spíše reklama stylem jedna pani povídala, než reklama v podobě obřích billboardů lemujících D1. Ponechme stranou i fakt, že noticka Ivana Wernische, aby fungovala tak, jak ve svém textu uvádíš, musela by být v knize umístěna patrně někde jinde, protože na vnitřní straně desek sbírky si ji v zafóliovaném časopise nikdo nepřečte. Tudíž ztrácí marketingový efekt. Mne fascinuje ta jistota, s jakou VÍŠ, že slova Ivana Wernische mají sloužit reklamnímu účelu.

S vyvracením Tvého vědění začnu poněkud obšírněji. V edici H_aluze, která je knižním doprovodem stejnojmenného literárního časopisu, se snažíme vydávat poezii, která nás jako redaktory zaujme. Snažíme se hledat autory, kteří nás baví. Někteří z nich jsou debutanti, jako třeba Anica Jenski či Marie Bartůšková, někteří jsou protřelejší, jako třeba Miroslav Fišmeister. Dá se namítnout, že edice je roztříštěná, nesourodá. Jako ospravedlnění edičního záměru to neuhájíme, na druhou stranu je to fakt s nímž se nehne. Vzhledem k tomu, že oslovujeme autory, kteří nám přijdou osobně zajímaví, snažíme se jim vyjít maximálně vstříc. Proto s nimi vždy pečlivě konzultujeme podobu sbírek. Proto hledáme souvztažnost mezi ilustracemi, jejich autory a sbírkou. Proto se snažíme, aby autoři úvodních předmluv či noticek byli lidé, kteří mají k publikovaným autorům blízko, které by si námi vydávaní autoři ve svých knihách přáli. Proto předmluvu Alici Prajzentové psal Tomáš Míka, proto předmluvu k Janele z Liků psala Alice, proto je u Miroslava Fišmeistera Ivan Wernisch.

S Honzou Těsnohlídkem se jistě neshodneme na tom, jaký je smysl úvodního slova. Já jej vidím v tom, že má knihu otevírat, uvádět, interpretovat, zároveň však má být ve své podstatě vstřícná k autorovi, protože od políčků zde máme kritiky. Je pravdou, že Ivan Wernisch svou stručnou předmluvou knihu příliš neinterpretuje, i když jak se to vezme, k obtížně proniknutelným textům Miroslava Fišmeistera se jeho lakonické konstatování: „Psaní básní není až zas tak obtížnou činností – pokud k tomu ovšem máte jakési cosi, že? – to se to píše, máte-li – ale stát se čtenářem poezie snadné není, chce to hodně představivosti, intuice, trpělivosti a především odhodlanosti k hledání neveřejných, tajných pravidel. Čtenáři poezie tvoří spolek zasvěcenců,“ hodí. Ale to by byl chabý důvod faktu, proč je na obálce knihy otištěn právě Wernischův text.

Když jsem se před dvěma lety ptali Petra Hrušky, koho by doporučil v naší tradiční časopisové rubrice Doporučuje, uvedl právě Miroslava Fišmeistera. Prvním, koho jsme tedy oslovili pro sepsání úvodního slova, byl právě Petr Hruška. Je poměrně úsměvné, že i Ty jej ve svém úvodníku zmiňuješ, ač ne příliš lichotivě. Petr kvůli množství práce odmítl, doporučil však svého bratra, bohužel i zde jsme se nesetkali s úspěchem. Dumali jsme nad dalšími jmény, která by mohla ke knize něco říci, až nás napadl Ivan Wernisch, ke kterému má Miroslav Fišmeister zvláště blízký vztah. Ten po přečtení knihy k sepsání předmluvy svolil, avšak nebylo tak snadné jeho slovy sbírku uvést. Já (redaktor) a Miroslav Fišmeister (autor) jsme byli spokojeni, Tomáš Suk (vedoucí edice) měl výhrady ke stručnosti textu. Nakonec jsme jej přesvědčili, že se ke sbírce hodí. Geneze zrodu je tedy jasná. Zatím v ní nebyla jediná zmínka o marketingu či reklamě a mohu Tě, Petře, ubezpečit, že ani nebude. Je to totiž prosté, domníváme se, že nejlepší reklamou pro knihu je recenzní ohlas, nikoli spektakulární téma, nikoli zářivý obal, nikoli slavná (leč neviditelná jména), pro knihu je nejlepší reklamou kniha sama, pokud počítáme s jistým recenzním podhoubím, které stále existuje. To, že recenzní ohlas na Miroslava Fišmeistera byl poměrně slabý, a leckdy kritický, je druhá věc. Snad jsem dostatečně vysvětlil, že marketingu nebylo v našich záměrech ni za nehet. Možná i proto, že se snažíme dělat umění nikoli business.

Teď se dostáváme k druhé části Tvého textu, což je jednoznačné zkritizování a řekněme, že i zesměšnění knihy Miroslava Fišmeistera. Jak si jinak vysvětlit ty pasáže o nezbytném vybavení a procházkách v rozhalené košili. Je samozřejmě Tvým svatým právem, myslet si o knize, co chceš. Nehodlám Ti dokazovat, že je to poezie, to si zase mohu myslet já, ovšem z mých úst jakožto nakladatele to nezní dvakrát přesvědčivě. Na druhou stranu se musím výrazně ohradit proti dezinterpretaci Wernischových slov, a vlastně i proti dezinterpretaci Fišmeisterových básní. Protože z Fišmeistera děláš pitomce, kterým není.

Vraťme se k výše citované předmluvě. S první větou Ivana Wernische nenadělám nic. Nevím, zda je psaní básní snadné či obtížné, řekněme, že je to individuální. Já se s každým nepatrným textem patlám jako blázen, někomu to jde třebas od ruky, kdo ví. Ale! Čtení poezie rozhodně snadné není. Pokud tedy za poezii nebudeš vydávat Tebou zmiňovanou internetovou změť, jíž hledat netřeba. V recenzi Krchovského vyzdvihuješ jeho srozumitelnost, nevím, zda je to velebení poezii. Krchovský má jistě řadu předností, srozumitelnost bych však mezi ně neřadil. Je pravdou, že Krchovského básně nenabízejí jen tu jednu – srozumitelnou – interpretaci. Srozumitelný musí být návod, báseň nikoliv.

Přesněji, báseň by samozřejmě měla dávat smysl, tedy být srozumitelná, ovšem jeho pochopení a uchopení je často tou nejhezčí hrou, kdy se po několikátém přečtení nacházejí nové a nové významy Wernisch ve své podstatě tvrdí jen to, že k poezii se člověk musí dostat trpělivostí, určitou snahou. Snad proto v dnešní uspěchané době umírá poezie na souchotě. Anebo se z ní stává snůška hesel. Čtenářem poezie jistě může být každý, jen trochu chtít a dát tomu nějaký čas. Fišmeisterova poezie rozhodně není mizerná a nejsou k ní třeba kecy, aby ji hájily. Je třeba pokora a snaha pochopit. Zkus se, Petře, začíst. Dle mého je to snazší a proveditelnější než věštění.

S přátelským pozdravem

Tomáš Čada

P.S.: Tento text umístím na blog H_aluze jako reakci na váš úvodník. Protože si myslím, že mám právo se ohradit. Pokud budeš mít chuť, můžeš jej klidně otisknout v PV.

Komentáře k “Reakce na editorial PV 56/2011”
  1. b. napsal:

    Věta „Je třeba pokora a snaha pochopit.“ ťala do živého; doufám.

  2. xy napsal:

    ťala do živého… ani bych neřekl, je to jen recyklát toho, co napsal petr král jakubu vaníčkovi na jeho blog právě k příspěvku o fišmeistrovi. ty jeden zlý petře, staň se hodným a pokorným, pak pochopíš… (s tím se jděte bodnout!)

  3. Tomáš Čada napsal:

    S ohledem na fakt, že jsem nečetl, co pan Král sepsal, těžko mohu cokoli recyklovat. Jinak reakce není o tom, že je Petr zlý, ale že napsal pitomost, kterou nepromyslel, ale uvidíš dále, Honzo. O pokoře je třeba mluvit, samozřejmě, při čtení básní. Ale to jiná kapitola.

  4. xy napsal:

    nečetl? to jsou kecy – píšeš tam toto: Milý Jakube, tak tentokrát jsme se minuli obloukem. Z se mi líbí, a to dosti, jak zde píše Petr Král… někteří lidé recyklují už i nevědomky! a nejsem honza.

  5. Tomáš Čada napsal:

    Za Honzu se omlouvám, čekal jsem někoho jiného. Snad nevadí. Na článek jsem zapomněl, bohužel. Pokud jste citací PK myslel „Milý Jakube, tušil jsem, že jste spíš ideolog, ale z toho nutně nevyplývalo, že jste takhle amúzický. Reagujete bohužel jako pravý (stalinský) cenzor: to, co VÁM nic neříká, je blábol a nemá právo na existenci. Radím zkusit se do knížky ještě podívat a zkusit do ní vniknout po boku toho, kdo ji psal, a kdo není nutně Váš nepřítel; možná objevíte svět, který Vás obohatí právě tím, čím se liší od toho Vašeho. Přeju Vám tomu klid a inspiraci, srdečně PK“ Tak v tom případě s textem souhlasím. I když poznámky o cenzorech bych si odpustil, snad díky věkovému rozdílu mezi mnou a panem Králem. Však, co je špatného na tom, že kniha se má prožít, pochopit? Ale i přes to, o tom můj text není.

  6. Typlt napsal:

    Tak to vidíš, Tomáši. A ty ses za ty pány z Psího vína tolik bral. Za takové obroditele jsi je považoval. A místo toho jim teď musíš odpovídat na takové populistické slátaniny, které vznikly jen a jen z toho důvodu, že Fišmeister před pár měsíci neuznal Těsnohlídka za příliš zajímavého básníka. To Těsnohlídek neodpouští, a Štengl má proto dobrý důvod, aby to neodpouštěl to taky… Když přijde na věc, poplive kvůli tomu nejen Wernische a Hrušku, ale třeba i Holana a Mikuláška. A ať nežeru, poplive klidně i Halase a Weinera. A co by ne, nakonec poplive i Máchu. Jako loni ten jeho mladej nedouk.

  7. Tomáš Čada napsal:

    Ahoj Jaromíre,

    děkuji za vyjádření! Polemika s úvodníkem dle mého nemá nic společného s předchozí diskusí o Rasistické poezii. Stejně jako v případě Rasistické poezie bych do tohoto sporu velmi nerad tahal příliš emocí, i když bez nich se to stejně neobejde.
    Nikdy jsem nenapsal, že považuji konání PV za spásné, napsal jsem pouze, že: „Neříkám, že je angažovaná poezie (v tom smyslu jak ji pojal Těsnohlídek ad.) krokem správným směrem, ale je to přeci jen krok…“ a také „Nebylo by přeci od věci, kdyby si po několika letech, snad i desetiletích vytyčila skupina básníků způsob psaní a tvořila v jeho duchu. Byla by škoda propást příležitost, ze které něco podobného může vzejít. Diskuzi však musí provázet argumenty, ne osobní výpady.“ Ale to jistě znáš.

    Krásný den a těším se na setkání

    T.

Napsat komentář