Cesty modernity
Jan Civín a Jakub Chavalka
CDSM 2011, 102 str.

Nepatrná knížka Jana Civína a Jakuba Chavalky má na první pohled všechny předpoklady k tomu, být knihou špatnou. Autoři ji vydali sami bez limitů, které by jim pod nohy kladl dohlížející redaktor. Kniha vychází jako grantový projekt v rámci Vzdělávací nadace Jana Husa a grantové knihy jsou často dobré leda na zátop. A to ještě kvůli lepidlům a jiným sajrajtům poškodíme ovzduší. Jo, nebo na záchod, ale to bychom si mohli poškodit něco jiného, ale zpátky. Nevydalo ji žádné renomované nakladatelství, ale labskoústecké copy studio CDSM, a to jen proto, že je nositelem kódů ISBN, které musí každá publikace povinně vlastnit, aby byla knihou. Inu, pěkný propadák.
Jenže pozor. Když před rokem probíhal křest staršího bratříčka, Hrdinů modernity, v ústeckém Café Max, doprostřed probíhajících filosofických bakchanálií se náhle s nebe snesl na padáku sám slovutný sémiotik Umberto Eco, otřel si plnovous od zbytků makarónů a k překvapení všech přítomných plynnou češtinou, v níž zaznívaly ozvuky boloňského dialektu, knihu vychválil.
Druhý díl nazvaný Cesty modernity tak nemá právě snadný vstup na knižní trh. Musí se vyrovnávat s nedůvěrou neznalých i s přemírou očekávání zasvěcených. Stejně jako loňští Hrdinové modernity je i letošní kniha vystavena na prostém, avšak čtenářsky přitažlivém přístupu a na literárně popularizačních myšlenkách Umberta Eca, který byl hlavním inspirátorem obou autorů. Na základě interpretace známých i neznámých textů, do jejichž světa jsme nejprve uvedeni krátkou ukázkou, získáváme čím dál zevrubnější představu o tom, co si autoři pod pojmem modernita představují a jakým způsobem nám tato vstupuje do cesty. Dopředu mohu prozradit, že modernita je všude, protože kráčí ruku v ruce či nohu v noze s člověkem. Oproti předchozí knize, kde nám autoři předložili samostatné příběhy Robinsona, Saturnina či sovětského parašutisty-supermana Ivana Kožina, ze kterých jsme si podobu moderního hrdiny museli poskládat sami – jak moderní, je nám tentokrát příběh modernity předkládán téměř all inklusive. Jednotlivé kapitoly jsou logicky provázané, doplňují se a vytvářejí ucelený obraz příběhu-cesty.
Plynulost vyprávění má své klady a své zápory. Kladem je dozajista fakt, že čtení jde pěkně od ruky a vzhledem k tomu, že knížka je malá a tenká, ani se při jejím zdolávání nezadýcháme. Autoři ji opatřili kapesním formátem proto, aby její konzumace v dopravních prostředcích byla ještě pohodlnější. Obohacení o několik myšlenek ke zvážení docházíme k posledním řádkům, aniž bychom to čekali a když se ohlédneme, neleží za námi žádné moře slov, ale takový větší lehce přehlédnutelný rybník, třeba jako Svět. Záporem je to, že díky snadnému plynutí po vodách literatury se jistě mnoha plavcům podaří překonat myšlenkové peřeje tak snadno, že si ani nevšimnou jejich překonání. Kniha je tak literárně zvládnutá, že nám neklade do cesty překážky, a tak přímo nevyžaduje soustředěné čtení. Běžný čtenář zajásá, čtenář hnidopich bude hledat – a najde, ale čtenář chytrý lenoch propluje na svém nafukovacím tuleni knihou s otevřenou pusou, z jejíhož koutku mu maximálně párkrát ukápne lehce zamyšlená slina.
V úvodu Cest modernity se hovoří o tom, že vznikly jako primárně učební text a bylo-li by tomu tak, má rozjuchaná recenze jaksi ztrácí smyslu, na řadu by měla přijít tvrdá analýza a těžká interpretace a další hardcore náčiní poctivého recenzenta. Naštěstí autory podezřívám z toho, že ani analýza, ani interpretace nejsou nutné, protože knížka je tu především pro pobavení a do školních škamen si ji vezmene spíše jako čtení pod lavici než na ni. Tomu odpovídá i kulišácký vizuál, o který se opět postaral grafik a ilustrátor Miloš Makovský. Oproti prvnímu dílu dostal daleko více prostoru, a tak Cesty modernity ozdobil slušivým komiksem, který je v mnoha momentech přinejmenším stejně zábavný, jako psaní obou dvou autorů.
Když dočítám poslední knihu Jana Civína a Jakuba Chavalky, říkám si, jak ji asi přijal jejich italský přítel Eco. Věřím, že ji dostal expresní poštou ihned poté, co vyšla z tiskárny. Věřím, že tato je již značně umazaná od rajčatového protlaku a že se vznosně povaluje na rodinném stole hned vedle oblíbeného padáku. Cesty modernity jsou výjimkou, co potvrzuje pravidlo. Dokazují, že ne každá kniha sama uplácaná, sama vydaná a sama vyprovázená do světa musí být šunt. Když Cesty modernity zapálíte, jistě poškodíte životní prostředí. Když si je použijete na toaletě, patrně se poškrábete. Zde platí jednoznačné doporučení, knihu je daleko lepší číst.

Psáno pro internetový Kulturně společenský časopis Dobrý adresa www.dobraadresa.cz.