Který pokrm označovali strávníci socialistických jídelen zkratkou UHO?
Tak zněla otázka v jedné literární soutěži. Odpověď na tuto otázku je velice snadná. Zejména pro ty z nás, co museli chodit na oběd do závodní jídelny. To jest THP pracovníci, dělnictvo, zaměstnanci všeho druhu a leckdy i studentstvo. Z nich se ovšem vyčleňovala menšinová skupina z venkova, která se živila produkty z domácí zabíjačky, domácími vajíčky a na vánoce upytlačeným kaprem z obecního rybníku. Ti nad UHO, universální hnědou omáčkou, ohrnovali nos. Nutno dodat, že právem.
V „mé fabrice“ soudruh ředitel se svojí sekretářkou, ačkoliv oba byli z vesnice, chodili do závodní jídelny na UHO také. Soudruh ředitel proto, že byl hrozně hladný (rozuměj lakomý) a zároveň tím demonstroval sounáležitost s dělnickou třídou a pracující inteligencí. A soudružka sekretářka proto, že dostávala k UHO dva knedlíky navíc. Pro její kyprost ji někteří závistivci ze slévárny dali přezdívku „karusel“.
V týlu sametové revoluce přišly nové ekonomické trendy, drobným akcionářům „mou fabriku“ vyfoukli Američani, pak ji na čas ovládli Němci a těm ji nedávno vyfoukli Číňané. Jen socialistická jídelna se svou UHO zůstávala jaksi stranou zájmu všech. Až v loni.
Začalo to tím, že do jídelny vpochodovali mladí lidé převlečení za zdravotníky a strávníkům zdarma (!) měřili cholesterol s upozorněním na vážnou a zcela reálnou hrozbu infarktu.
Podle tabulek platných pro EU pak každému spočítali a oznámili, kolik mu ještě zbývá roků života. Aby se tabulkový konec života oddálil, doporučili každému používat Sanu, rodnou sestru másla, kterou šlo na místě zakoupit.
A víte kdo měl nejlepší výsledky v měření cholesterolu? Menšinová skupina z okolních vesnic a sekretářka! Špatné, ba co dím, přímo ka-ta-strofální výsledky měli pojídači UHO.
To pohnulo svědomím a přežitými stravovacími návyky i nádvorní četě, zvané hej-rup parta.
Bylo nutné bezodkladně s tím něco udělat, aby místo důchodců neumírali pracující v produktivním věku, tolik potřební pro generování peněz do důchodového systému.
Důchodci sice na UHO chodili také a bývalí zaměstnanci firmy měli dokonce slevu, jenže ti se již po obědě nevraceli k obráběcím strojům či k počítačům do kanceláří, ale vytahovali z batohů skládací hole a s halekáním vyráželi do okolních lesů na trecking, jako nějaká zlatá mládež. To se jim to pak dožívá vysokého věku.
Radikální opatření na sebe nedalo dlouho čekat.
Staré kuchařky, které ostentativně stále vařily jako doma, zdráhaly se dodržovat závazné normy EU a zlovolně nedodržovaly technologické postupy, byly všechny propuštěny, padni komu padni. Obě dvě ženy to nesly velmi těžce, i když dostaly tučné odstupné ve výši měsíčního platu, tak zvaný zlatý padák. Ale nástup high technology and innovation se nedá zastavit ani v černé kuchyni.
Byl vypsán konkurz na nového provozovatele závodní jídelny. Celý náročný proces obnovy dostal na starost personální ředitel. Nezpochybnitelnou obálkovou metodou konkurz vyhrála firma Schmak-Rest, spol. s r.o. Zlí jazykové tvrdili, že Schmak-Rest personálnímu řediteli zaplatil dovolenou na Kanárech. Ředitel se však obhájil tím, že dovolená stála za ho…, protože celou dobu pršelo, takže to nemohlo být zmanipulované.
Vítězná firma je součástí APPETITE GROUP PLC, největší společnosti v oblasti stravovacích služeb ve světě. Dokonce vydávají vlastní časopis PERISKOP, který získal ocenění Gastronomické médium roku.
A hlavně.
V květnu prošla společnost recertifikačním auditem QMS a certifikačním auditem EMS a OHSAS. Závěr auditu zněl, že Schmak-Rest plně vyhověl požadavkům na plošnou recertifikaci systému řízení kvality dle ISO 9001:2009 a splnil kritéria pro plošnou certifikaci normami OHSAS 18001:2008 a ISO 14001:2005.
Je první a dosud jedinou cateringovou firmou v České republice, která taková osvědčení pro všechna svá restaurační zařízení získala. V rámci Appetite Group jsou první v Evropě a druzí na světě. No nekup to! To musí být žrádlo jak pro boha. Co lepšího si přát?
Takové reference nemohly zůstat bez nadšené odezvy všech strávníků, včetně tlouštíků i několika vyhublých jedinců. Posměšný název UHO vděční strávníci spontánně přejmenovali na UFO, tedy universální fantastická omáčka.
Místo starých kuchařek v bílých pláštích jsou v kuchyni mladé holky v bílých zástěrkách, ještě nedávno švadlenky ve vytunelovaném KRASANu. Dva kuchaři jsou vyučení instalatéři s maturitou z integrované střední školy. Místo domácky pracné ruční přípravy jídel se vaří výhradně z polotovarů, které se v úhledných, hygienicky certifikovaných pytlích, skladují v bývalém krytu CO.
CO dodat. Já jsem také spokojený. Když Schmak-Rest vyhlásil tematickou soutěž k MS ve fotbale, nemohl jsem se nezúčastnit. Vždyť i láska k fotbalu prochází žaludkem a zábavou „krmí“ fotbal miliony lidí.
Zadání soutěže bylo prosté. Vymyslet slogan na téma „Fotbal a já“. První cena 40 000 korun. Poslal jsem jim čtyři verše a ten balík jsem vyhrál. Psal o tom i časopis Periskop a byl jsem tam na fotce se dvěma sličnými ředitelkami marketingu. No řekněte sami, kdo má ve zdejším kraji 10 000 za verš? Ani Ivan Wernisch.
Tak přátelé, po dobrém nedělním obědě si pro jistotu změřte cholesterol a kdyby vás zajímal můj vítězný slogan, tak zní:
Do finále na cestu,
přes jídelnu Schmakrestu.
Jídlo je tam skvělé,
říkám já i Pelé.
Dobrou chuť přeje Leopold F. Němec
P.S. Dodávám, že „všechny postavy, firmy, místa a děje jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a neúmyslná.